Pozor na výjimky pro osvobození daně z nabytí u novostaveb!

Již více než před rokem vešla v platnost novela zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, podle které se mění zákonná povinnost zaplatit tuto daň z prodávajícího na kupujícího. Výše daně dříve zajímala hlavně prodávajícího, protože byla součástí kupní ceny nemovitosti, ale protože tomu již dnes tak není, výsledkem této změny je větší finanční náklad na pořízení nového bydlení na straně kupujícího.

Naštěstí toto zákonné opatření obdobně jako v minulosti, osvobozuje povinnost platit tuto daň při prvním převodu u nově vzniklé nemovitosti. To platí zejména, když kupujete novostavbu, například v developerském projektu.

Pozor ovšem na výjimky, kdy toto osvobození není možné uplatnit!

1. Zjistěte si stáří novostavby. První věcí, kterou byste si při nákupu novostavby měli prověřit je datum kolaudace, které nesmí být starší 5 let. Pokud je datum kolaudace starší 5-ti let, pak musí kupující daň z nabytí zaplatit.

2. Ověřte si, že byt nebyl užíván. Pokud vlastník před prvním převodem nemovitosti prokazatelně užíval danou nemovitost ke svým účelům nebo jí pronajímal déle než 48 hodin, pak bude kupující muset daň z nabytí nemovitosti také zaplatit. Zde doporučujeme prověřit nejen její historii, ale také aby kupující trval na ustanovení v kupní smlouvě, ve kterém prodávající prohlásí, že předmět převodu je nový a nebyl dosud užíván.

3. Sklad nebo nebytový prostor. Nemovitosti, které nejsou určeny k bydlení nebo pořízeny společně s účelem bydlení, nepodléhají osvobození. V případě nákupu například nebytové jednotky (skladu), jejíž užívání není spojené s bytovou jednotkou nebo není její součástí, bude kupující povinen zaplatit daň z nabytí.

4. Pozor na pozemky. Zjistěte si jak jsou vymezeny pozemky, které kupujete společně s nemovitostí. Pozemky, které nejsou s nemovitostí výlučně spojeny podléhají dani z nabytí. Jedním z příkladů může být zahrada. Jinou situací na kterou bych rád upozornil, je nákup rodinného domu, který má společně s ostatními domy v ulici podíl na příjezdové komunikaci. V tomto případě se osvobození daně z nabytí nevztahuje na výše uvedenou část pozemků, na kterých se komunikace nachází.

5. Koupě bytu vymezeném v rodinném domě. Tedy hovoříme o nemovitosti, která je právně rozdělena na maximálně 3 bytové jednotky. Standardně je koupě rodinného domu, při prvním převodu osvobozena od povinnosti platit daň z nabytí, obdobně jako koupě bytu v domě, který má více než 3 bytové jednotky. Pokud se jedná o dům do 3 bytových jednotek, který prodávající samostatně rozdělil prohlášením vlastníka, nebude možné uplatnit osvobození daně z nabytí při prodeji těchto bytových jednotek.

Josef Kříženecký

Kdo je to REALITNÍ MAKLÉŘ?

Je mnoho realitních makléřů, kteří se snaží prodávat nemovitosti a přitom ani netuší, co to vlastně znamená být „REALITNÍ MAKLÉŘ“.

Pokud chcete být opravdovým realitním makléřem, nestačí jen nabrat nějaký byt a snažit se ho někomu prodat. Nestačí se jen naučit jak telefonovat, jak hledat v databázi, vést obchodní jednání a říkat si realitní makléř jen proto, že to, co zrovna prodáváte, jsou nemovitosti. Možná se z Vás stane dobrý obchodník, ale to z vás ještě nedělá realitního makléře.

V České republice je povolání makléře a také realitní trh, porovnáme-li ho třeba s USA nebo Austrálií, ještě relativně v počátcích. Hlavním podíl na tom má zejména období komunismu, kdy nemovitosti v ČR nebylo možné prakticky prodávat.

Abychom této profesi lépe porozuměli, je dobré dozvědět se něco málo o její historii.

Povolání makléře v minulosti platilo za něco zvláštního a vysoce ctěného. Tak tomu bylo již v Hanse (1356), středověkém sdružení obchodníků v dnešním severním Německu, kdy k postavení makléře náležela berla (obdobná biskupské), která označovala jeho status. Obdobně jako například u rychtáře z něho tento symbol činil ctihodnou osobu a byl uznáván za velmi váženého občana.

Základem jeho profese bylo několik důležitých dovedností.

Účel jeho role byl, že fungoval jako spojující článek mezi nabízejícím a kupujícím. Klíčovou úlohu hrálo jeho umění komunikace, kdy na „diplomatické“ úrovni musel sjednocovat mnohdy rozdílné názory a perfektně rozumět problematice, které se účastnil. Ve své podstatě stál mezi dvěma různými stanovisky k jedné věci a sám musel být schopen zastávat nezávislou pozici – nemohl si z důvodů svého váženého postavení dovolit zastupovat názor jedné strany. Jeho znalosti a postoj byly považovány za neutrální a objektivní autoritu. V okamžiku, kdy by zastupoval zájmy jenom jedné strany, by z něho byl pouhý zástupce.

Makléř je každý den v kontaktu s řadou nabídek a poptávek nemovitostí a jeho základní kompetencí je sledovat chování poptávky a nabídky a na základě toho určovat aktuální vývoj na trhu nemovitostí. Zde bych rád podtrhl, obrazně řečeno, že trh s nemovitostmi není trh, kde můžete jít od stánku ke stánku a vybrat si, co se Vám líbí. Nemovitost nemůžete nakupovat podobně, jako když si kupujete nové auto.

Chtěl bych zdůraznit, že realitní trh je specifický zejména tím, že každá nemovitost má své charakteristické vlastnosti, a makléř by měl být schopen, díky své odbornosti, svým znalostem trhu a související problematiky, objektivně sjednocovat názory na rozdíly mezi jednotlivými nemovitostmi a určit skutečnou hodnotu konkrétní nemovitosti podle jasně stanovených měřítek a stanovit její cenu s přihlédnutím k aktuální situaci na realitním trhu.

Každá nemovitost, přestože je snahou realitního makléře najít společné rysy jednotlivých nemovitostí, má své specifické vlastnosti, které ji na realitním trhu dělají jedinečnou.  Tedy jinak řečeno, co si můžete dovolit při nákupu auta, kde pokud budete požadovat určitý typ vozu s určitým vybavením, Vám ho dokáže nabídnout každý prodejce, to je v případě nemovitostí nereálné. Mnohdy se i stejný byt v jednom domě liší svým standardem, nebo výhledem, či umístěním na patře a to může ovlivňovat komfort bydlení a smaozřejmě i cenu samotného bytu.

S tím souvisí i to, že se nemovitost nedá kupovat jen od pohledu. Makléř by se měl zajímat o technický a právní stav nemovitosti, mít přehled o dané lokalitě atd. a tento pohled Vám musí zpřístupnit. Musí shromáždit všechny údaje, odborně je vyhodnotit a nesmí nic zamlčet. Všechny informace, které předá, musí být podle nejlepšího vědomí pravdivé. Makléř se přitom musí orientovat i v jiných oblastech, které s jeho oborem úzce souvisí. To zahrnuje nejenom stavební zákony, vyhlášky a nařízení, ale i finanční, daňové i živnostenské zákony.

Z hlediska umění komunikace je dobré mít na vědomí, že makléř nestojí pouze mezi dvěma subjektivními názory –  nabízející kontra poptávající – které musí pochopit a sjednotit, ale musí být vybaven i znalostí komunikace s příslušnými úřady, kterými jsou například katastr nemovitostí, finanční úřad nebo samotné banky.

Závěrem bych doplnil zásadní poznámku. Makléř je důvěryhodný svým úspěchem. Množství realizovaných obchodních případů je zároveň měřítkem jeho kompetence jako odborníka na realitním trhu. Budete-li tedy hledat odborníka v dané oblasti, měla by první z vašich otázek směrovat na to, kolik nemovitostí dosud makléř prodal a jak je ve skutečnosti úspěšný. Podle toho poznáte, jestli máte před sebou naprostého amatéra nebo skutečného profesionála.

Co je dobrá a špatná komunikace?

Jako správného obchodníka, mě vždy zajímala komunikace. V poslední době jsem se jejím studiem zabýval velmi intenzivně. A přestože vím, že o komunikaci bylo napsáno mnoho, rozhodl jsem se s Vámi podělit o pár svých postřehů, které Vám, jak doufám, podobně jako mě, pomohou zlepšit život.

Když hovořím o komunikaci, mám na mysli výměnu informací mezi dvěma lidmi. Snad každému je jasné, že aby mohla komunikace probíhat, musí zde být někdo, kdo je schopen hovořit a druhý, který dokáže naslouchat. O tom bylo napsáno mnoho a popravdě to nebyl důvod, pro napsání tohoto článku. Pojďme více k jádru věci. Výsledkem dobré komunikace je porozumění.

Napsat nějaký článek o porozumění, který Vám pomůže zlepšit život, to už stojí za zvážení. Ostatně, kdo z Vás by si nepřál lépe rozumět se svým manželem, manželkou, dítětem, šéfem nebo kolegy, stejně tak, jako s ostatními lidmi, které potkáváte například, když vyrazíte ráno do práce? Ruku na srdce. Potkávat kolem sebe takové lidi, kteří Vám rozumí, to se hned člověku žije lépe.

Dá se proto vůbec něco udělat?

Určitě ano.

Při studiu komunikace, byl pro mě jeden z nejzásadnějších momentů okamžik, kdy jsem pochopil, jaký je skutečný rozdíl mezi dobrou a špatnou komunikací.

Určitě si dokážete představit, jak vypadá dobrá komunikace. Například moment, kdy jste se s někým potkali „na kafe“ a výborně jste si popovídali. Asi si také dokážete vybavit, jak vypadá špatná komunikace, kdy jste se s někým pohádali. Člověk na hádky obvykle vzpomíná nerad. Proto jsem si dříve myslel, že protikladem dobré komunikace, ve které panuje dobrá nálada a dva lidé si rozumí, je špatná komunikace, kde létají nadávky a cítíte hustou atmosféru.

Bude Vám to možná znít podivně, ale nehledě na to, jak ostré výrazy někdo používá, aby Vás ranil, nehledě na atmosféru, kterou přitom můžete krájet nožem, toto ještě bohužel není ten pravý protiklad dobré komunikace.

Dokonce, bude pro mnohé velkým překvapením, že stav, kdy létají urážky, stav plný silného nepřátelství, je poměrně dobrou úrovní komunikace.

A nyní, ještě předtím, než se rozhodnete myslet si, že jsem se doopravdy zbláznil, mi dovolte vysvětlit, jak to vlastně myslím.

Tedy, může být ještě něco horšího než urážky a prudká hádka?

Samozřejmě, že může. Je to lhaní. Každý dobře ví, že lhát je špatné a dělat se to nemá. Každopádně lhaní existuje. Velmi zajímavý fakt na lhaní (přestože na něm rozhodně není nic dobrého) je, že se na něj můžeme podívat, jako na poslední moment, kdy se s námi někdo, sice velmi špatným způsobem, snaží komunikovat, před tím, než klesne na samotné dno, k samotnému protikladu dobré komunikace.

Skutečným protikladem tedy nejsou hádky, a je mi velmi líto, není to ani lhaní, opravdový protiklad dobré komunikace, je žádná komunikace.

Jak už napovídá výše uvedené, komunikace úzce souvisí s dalšími dvěma oblastmi, jednou z nich je realita nebo chcete-li jinak pravda a druhou je náklonost nebo její nedostatek, jinými slovy emoce.

O těchto oblastech, se v tomto článku zmíním jen krátce a okrajově, zejména protože samy o sobě jsou tématem, který si zaslouží svůj vlastní prostor, a přestože jsou s komunikací úzce provázané, chci se v tomto článku primárně zaměřit hlavně na komunikaci samotnou.

Pojďme tedy v první řadě ke komunikaci samotné.

Pro příklad, si komunikaci zkusme přirovnat k vaší ranní cestě do práce. Jedete autem a vaší snahou je dostat se z bodu A (domova) do bodu B (práce), a pokud možno ve stejném stavu, v jakém jste vyjeli. Pro upřesnění, u tohoto příkladu jste vlastně vy tou přenášenou informací.

Kdybychom si samozřejmě představili jen Vás samotné, na opuštěné silnici, kde není ani živáčka, nejsou tam žádné křižovatky, semafory a jiné faktory, jako třeba vítr, sníh nebo déšť, bude cesta do práce poměrně jednoduchá záležitost. Ale bohužel, podobně jako je to s ranní dopravou, je to i s komunikací. Zde nejde pouze o přesun jediné informace z jednoho místa na druhé. Vedle toho je zde spousta různých dalších informací, komunikačních cest, výluk, slepých uliček, a jiných věcí, které můžou vyvolat dopravní zácpu, zpoždění, způsobit, že naprosto zabloudíte, utrpíte nehodu, anebo proděláte naprostý kolaps. Jednoduše řečeno ta informace, kterou jste chtěli sdělit, nedorazí na místo určení. Případně dorazí, ale v naprosto jiném stavu, než vypadala původně. Takže shrnuto sečteno, dobrá komunikace může být někdy pěkný oříšek.

A aby to bylo ještě složitější, jak jsem upřesňoval ve výše uvedeném přirovnání, jste Vy byli tou „přenášenou informací“. Tedy, zatím co při Vaší ranní cestě do práce se vy, jako „informace“ můžete svobodně rozhodovat kudy pojedete, jakou zvolíte rychlost, kdy zastavíte atd., se informace takto nechová. Jí je to jedno jestli dorazí nebo nedorazí, a když dorazí tak jestli narazí, nebo jestli ji někdo pochopí a když ji pochopí, tak jestli to bude tak, jak to bylo myšleno tím, kdo ji vyslal. Říká se také: „vypuštěné slovo ani párem koní zpět nevrátíš“, a častokrát také slyšíte „Já ti to říkal, ale ty mě nikdy neposloucháš“ a jistě se takových frází souvisejících s komunikací najde více.

Právě zde řada teorií o komunikaci selhává, protože se nás snaží přesvědčit, že komunikace je něco velmi jednoduchého. Jeden mluví a druhý naslouchá… No řekněte, není to jednoduché? Teoreticky je to velmi jednoduché. Ale pojďme se na to chvilku podívat z dalšího pohledu, jak už jsem výše zmiňoval – reality, nebo chcete-li jinak pravdy…

Pravda je něco s čím souhlasíte, něco, co je vám reálné. Mělo by to být něco, za čím si stojíte, protože to tak podle Vás je.

Při komunikaci se ovšem setkáváme ještě s další pravdou, tedy realitou a tou je pravda toho druhého, je to něco, co je reálné jemu, za čím si stojí a s čím on souhlasí.

Do momentu, kdy se „Vaše pravda“ neboli „Vaše realita“ bude shodovat s pravdou čili realitou někoho jiného, můžeme předpokládat, že si budete výborně rozumět. Je tam oboustranný souhlas.

Ovšem v okamžiku, kdy se Vaše pravda – realita, prostě váš názor bude rozcházet s názorem toho druhého, nebudete spolu souhlasit a komunikace se začne hroutit. Což mimo jiné poznáte i podle toho, že emoce, které byly dříve kladné, začnou být více a více chladné. Nicméně pro emoce v tomto článku ještě nenadešla ta správná chvíle a my ještě zůstaneme malou chvilku u pravdy.

Asi mi dáte za pravdu, že lepší než „aby se všechno začalo hroutit“, by možná pomohlo zjistit, kdo má vlastně pravdu. Vy, on, oba nebo je ta skutečná pravda ještě někde jinde?

Toto je velice zajímavý a důležitý moment. Protože to je to, co obyčejně děláme.

Hlavní věc, na kterou se v komunikaci běžně soustředíme je, kdo má vlastně pravdu. A dost často se obě strany svým způsobem snaží prosadit tu svojí.

Ale pravda, bohužel, je, že při komunikaci jde o úplně něco jiného, než o to, KDO má pravdu. A tak nechme nyní pravdu pravdou, dáme jí prostor v jiném článku a vraťme se zpět ke komunikaci.

O co tedy v komunikaci jde?? Komunikace je pouze výměna informací, prakticky nic jiného. Je jedno, jaké jsou informace povahy. Pravda nebo lež, to už nespadá do oblasti komunikace! To je předmětem zdravého rozumu, vzdělání, schopnosti vnímat a udělat si úsudek o tom, co vnímáme.

Dokud tento fakt nepochopíme budeme mít problém s komunikací, stejně jako s pravdou. A s emocemi, které ještě pořád nedostaly prostor, to taky bude „na štýru“. Takže naše snaha dosáhnout lepšího porozumění, o kterém jsem hovořil na začátku, bude vzdálená kdesi ve hvězdách.

Tedy v komunikaci je potřeba si hlídat jinou věc, než jestli máte pravdu vy, nebo někdo jiný. Jakou? Musíte se starat hlavně o to, aby proudila.

Proč?

Zaměřme se na jednu důležitou věc, která nastane, když se komunikace z nějakého důvodu zablokuje. Podobně jako, když u našeho příkladu s dopravou nastane zácpa. Ostatní informace vytvoří tlak. (podobně jako auta, která by ráda pokračovala v jízdě, ale nemohou). Chtěli by někam proudit, ale nemohou. To vytvoří napětí. A nemožnost komunikace bude daný tlak stále stupňovat. A zde v tomto článku konečně dostávají prostor emoce. Napětí jde nahoru, emoce jdou dolu. Máte tu představu? Čím větší napětí, tím více nám nálada padá dolů.

Příčina napětí je v tom, že přestala proudit komunikace. Díky nějaké informaci, která nebyla přijata nebo byla špatně pochopena, se komunikace lidově řečeno ucpe. Může nastat i situace, kdy je komunikace přijata, správně pochopena, ale protože je na základě nesouhlasu odmítnuta, se může také zablokovat. Bohužel díky tomuto mechanismu nemohou proudit další informace (podobně jako auta při dopravním kolapsu). Takže lidově řečeno, bránit se přijímání špatných informací nebo informací, se kterými nesouhlasíte způsobuje, že sami sobě současně bráníte i v přijímání dobrých informací a dosažení souhlasu. Zablokujete komunikační cestu a díky vaší snaze zabránit, aby se až k vám nedostala špatná informace, se k vám nedostanou ani ty ostatní a napětí se stupňuje a emoce padají k bodu mrazu.

Pravděpodobně jste zažili, že jste v dobré náladě oslovili nějakého člověka, který na vás zcela iracionálně začal křičet. Nebo se rozbrečel. Anebo se choval jinak, než by odpovídala přítomná situace. To je běžný příklad, kdy jste narazili na nějakou jeho zablokovanou komunikaci, kterou dokud nezvládnete, komunikace se neuvolní a nebude dobře fungovat.

Naštěstí zvládání těchto věcí není složité. Platí jedno zlaté pravidlo. Vyslechněte si člověka, ať vám říká cokoliv, i když přitom lítají hromy blesky (dost často si všimnete, že to vlastně není kvůli vám) a postarejte se hlavně o to, aby chápal, že mu rozumíte, aby mohla komunikace znovu proudit. To samozřejmě neznamená, že s ním musíte souhlasit. Nicméně, dokud se vám nepodaří vyslechnout a přijmout danou komunikaci, zpravidla se nedostanete dále, protože je ta komunikace zaseklá. Je tam napětí, které v sobě ten daný člověk má nashromážděné někdy i za delší období. A větší napětí znamená bohužel horší emoce.

Ale naštěstí to funguje i naopak. Pamatujte si méně napětí, znamená lepší emoce. A to je to, co komunikace dělá, uvolňuje napětí. Co je možná velmi důležité zdůraznit, že v takových situacích většinou není potřeba nijak argumentovat. Vůbec. Možná to někoho překvapí. Ale můžete si to zkusit vyzkoušet, dokonce začít argumentovat celou věc někdy ještě zhorší. Hlavní je vydržet naslouchat. Se zájmem si vyslechnout toho druhého. Tím, že dovolíte komunikaci, aby proudila, uvolníte to napětí. Pak se uvolní i emoce a budete mít lepší příležitost najít cestu k porozumění.

Dosáhly již rapidně rostoucí ceny nemovitostí svého maxima?

Odhad dalšího vývoje cen bytů, je v současnosti snad největší otázkou realitního trhu. Dosáhly rapidně rostoucí ceny nemovitostí v Praze již svého maxima, nebo jejich cena nadále poroste a nebo nás čeká stejný propad a krize jako koncem roku 2008?

Při hledání odpovědi na výše uvedenou otázku, jsem se zaměřil na několik následujících faktorů, které dle mého názoru mají vliv na aktuální cenový vývoj. Samozřejmě je můj pohled ovlivněn také mojí specializací na novostavby, ale nemyslím, že by situace u starších bytů byla výrazně odlišná.

Prvním faktorem, je skladba kupujících z hlediska způsobu financování nákupu nemovitosti.

Skladba kupujících z hlediska způsobu financování

Nyní tedy hovořme o poměru kupujících s vlastními zdroji a klientů, kteří budou při nákupu bytu čerpat hypotéku. Dle našich informací bylo v letech 2015/2016 převážně 60% klientů, kteří investovali nákup nemovitosti z vlastních zdrojů a dále cca 25% klientů pořizovalo nákup nemovitostí prostřednictvím hypotéky s maximálně 20% vkladem vlastních prostředků.

S ohledem na aktuální cenovou situaci na realitním trhu, s přihlédnutím ke zkušenostem z minulosti, můžeme předpokládat, že minimálně 50% klientů, kteří hradili nemovitosti pouze z vlastních zdrojů, odmítne nákup dalších nemovitostí z důvodu jejich vysoké ceny. Klienti, kteří jsou schopni hradit pouze do 20% vlastních zdrojů, díky změnám metodik pro poskytování úvěrů u jednotlivých bank, nebudou schopni získat úvěr tak jednoduše, jako v minulosti. Tento faktor může vést k oslabení poptávky a následně ke zpomalení prodejů nebo nepříznivému vlivu na vývoj ceny bytu.

Chování bank při poskytování úvěrů

Přestože vlivem změny zákona o poskytování hypoték došlo k mírnému nárůstu úrokových sazeb, nepředpokládáme, že by dlouhodobě (období jednoho až dvou let) měl úrok z poskytovaných hypoték výrazně stoupat. To je velmi pozitivní faktor, který bude dále motivovat kupující k nákupu nemovitostí, ale na druhé straně je ovlivněn jiným nepříznivým faktorem. Klienti již nemohou financovat nákup svého bytu takzvanou 100% hypotékou, ale dnes budou nuceni krýt nákup nemovitostí alespoň z 10% z vlastních zdrojů. Navíc je zde další nepříznivý faktor – aktuální znalecký posudek bank (tzv. LTV) – při ocenění nemovitosti, který neodpovídá aktuálním cenám na realitním trhu.

Například můžeme předpokládat, že u nabídky bytů 2+kk, za 3 800 000 Kč vč. DPH se znalecký posudek bude pohybovat vy výši 3 250 000 Kč, tedy při požadavku pro získání úvěru ve výši 90 % z ceny nemovitosti bude banka ve skutečnosti ochotna poskytnout pouze 2 925 000 Kč, to znamená, že vedle 10 % (325 000Kč) bude muset klient uhradit ještě 550 000 Kč, což je v součtu (875 000 Kč) více než 25% z kupní ceny požadované prodávajícím. Často se tito klienti snaží tento nedostatek řešit kombinací financování prostřednictvím hypotéky a stavebního spoření, což ovšem není v souladu se záměrem ČNB „ozdravit“ hypotéční trh a zde může dojít k zásahu ČNB, zákazu financování nákupu nemovitostí kombinací různých bankovních produktů.

Poměr poptávky kupujících k aktuální nabídce

Při analýze nabídek bytů u jednotlivých developerských projektů je aktuálně nedostatek bytů o dispozicích 1+kk, 2+kk. Byty 1+kk a 2+kk jsou prakticky vyprodané i v případě projektů, které jsou teprve ve výstavbě, bytů 3+kk do 80 m2 je široká nabídka a jedinou výjimkou je nabídka bytů nad 90 m2, která jednoznačně převažuje. S ohledem na to, že v současném roce neevidujeme výrazný budoucí příliv nabídky nových bytů (řada projektů je ve fázi jejich přípravy nebo nemá schválené územní rozhodnutí, případně stavební povolení), očekáváme, že množství nabízených bytů v developerských projektech, v případě dispozic vybraných pro cenové srovnání, bude i nadále nízké. To by mělo mít pozitivní vliv na růst ceny, pokud ovšem poptávka po novostavbách, vhledem k výše uvedeným bodům zůstane i nadále vysoká. Zde je potřeba zdůraznit rozdíl oproti roku 2008, kdy bylo v nabídce developerů více než 6000 nových neprodaných bytů. Tedy není možné srovnávat situaci v roce 2008 s vývojem cen v roce 2017. Je na místě zmínit, že by zvýšení nabídek bytů mohl podpořit fakt, že se řada vlastníků nemovitostí rozhodne realizovat jejich prodej, z důvodu dosažení vysoké prodejní ceny, ale množství těchto bytů nebude natolik výrazné, aby zásadním způsobem ovlivnilo poměr poptávky a nabídky.

Jaký z toho plyne závěr?

Předpokládáme, že v příštím období dojde k poklesu poptávky, přestože budou zajímavé úrokové sazby, které budou dále motivovat kupující k nákupu nemovitostí, bude zde řada takových, kteří nesplní požadavky pro schválení požadovaného úvěru. Následně pokud ČNB omezí nákup nemovitostí prostřednictvím kombinace různých úvěrových produktů, dojde k dalšímu omezení poptávky.

Hladinu poptávky také nepříznivě ovlivní odliv skupiny těch, kteří kupují nemovitost na investici a mohou realizovat nákup nemovitostí z vlastních zdrojů. Zde můžeme aktuálně očekávat spíše jejich konzervativní postoj a vyčkávání ohledně budoucího cenového vývoje na realitním trhu.

Cenová nálada na trhu je ovšem optimistická. Díky stálému nedostatku nově nabízených bytů, nervozitě klientů ohledně dalšího vývoje poskytovaných úvěrů a jejich snaze o získání co nejvýhodnějších podmínek pro svůj úvěr, stále trvá tlak na nákup bytů. Proto můžeme v krátkodobém horizontu (třech měsíců) ještě očekávat mírný cenový nárůst. Není ovšem pravděpodobné, že dojde k tak výraznému cenovému nárůstu, jako tomu bylo v posledních dvanácti měsících.

Z dlouhodobějšího hlediska můžeme s velkou pravděpodobností očekávat zpomalení prodejů a s tím spojenou stagnaci cen jednotlivých bytů. Současně můžeme očekávat segmentaci cen, podle kvality jednotlivých projektů, s ohledem na jejich lokalitu, standard, koncepci projektu a celkové řešení jednotlivých dispozic bytů. Kupující si tedy budou více vybírat, zdali do daného bytu peníze investují. Tedy, některé projekty si svoji cenu udrží, oproti těm, které nebudou v dobré lokalitě, nenabídnou očekávaný standard, nebo budou mít nedostatky ve svých dispozicích.

Dnešní doba potřebuje více hrdinů

Hlavní úlohou hrdinů bylo, je a bude bránit zlu. Dokud existují lidé, kteří mají špatné úmysly, musí existovat hrdinové, kteří jim zabrání je uskutečňovat a prosadit.

Lidé je obvykle milují, panují o nich legendy, sláva některých přetrvává staletí a je zajímavé, že u některých přetrvává až dodnes, i přestože žili v dávných časech. Nebo možná právě proto?

Nelze si také nevšimnout oblibu společnosti v komiksových superhrdinech, což dokazuje i množství nových filmů, jejich popularita a sledovanost. A myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se snad každý rodič, setkal s tím, že si jeho dítě přálo být Spider manem, Iron manem, nebo jiným „manem“ a chtělo zachraňovat svět.

Když se ovšem podíváme na dnešní svět, skutečného hrdinu najdeme málokde. Jako by přestali být součástí reálného světa a faktem zůstalo jen to, že pojem „hrdina“ patří pouze do světa pohádek a fantazie.

Proč?

Je to snad tím, že děti, poté co vyrostly, zapomněly na svá dětství? Nebo je v dnešní moderní době něco takového již pouze přežitkem minulosti? Nebo být hrdinou vyžaduje mít obrovskou supersílu, což je možné právě jen v pohádkách? Je také možné, že nás dobře chrání vláda a svět je natolik v pořádku, že se dnes bez hrdinů jednoduše obejdeme …

Kde vlastně hledat pravdu? A proč je tak důležité se tím zabývat právě dnes?

Dnešní doba je bohužel taková, že vliv špatných úmyslů může rychle a intenzivně zasáhnout nejenom jednu oblast, ale i celou společnost. Ať už vlivem sociálních sítí, centralizace systémů, mobilních komunikací, je rychlost a dosah zpráv, které se takto mohou šířit takový, že mají lidé se špatnými úmysly možnost škodit snadněji a v masovém měřítku. Toto bylo dříve zejména díky absenci nových technologií daleko složitější.

Když se bavíme o hrdinech, je logické, že těm, kteří jsou zlí a nečestní, hrdinové nehrají do karet. Chápejte, takoví si přejí udržet společnost ve stavu, kdy se žádný hrdina nenarodí, ve stavu, kdy se nikdo hrdinou nestane, aby jim nemohl zabránit, v jejich nepravostech. Dokonce jsem slyšel příběh i o jednom zloduchovi, který z obavy, že se takový hrdina může narodit, nechal vyvraždit všechny děti, které se narodili v určitý okamžik, v dané vesnici.

Celá věc je o to dramatičtější, že mezi námi žijí „vlci v rouše beránčím“, z mého pohledu ti nejnebezpečnější z těch opravdu špatných, kteří své špatné úmysly chytře skrývají, a navíc záměrně zneužívají dobrých úmyslů k tomu, aby „ve jménu dobra pro všechny“ manipulovali a využívali důvěru společnosti k uskutečnění svých špatných úmyslů, jejichž dopad, vede v konečném výsledku k rozkladu společnosti nebo hůře, k jejímu zhroucení.

Naštěstí člověk není loutka, i když by si to často leckterý zloduch přál. Je na místě si říct, že pokud tomu chce člověk zabránit, měl by mít oči otevřené a neměl by se nechat ukolébat sladkými řečmi nebo zahnat k nečinnosti, protože ho někdo přesvědčuje, že je to tak lepší, či dokonce podlehnout naprosté apatii.

Víte, je trochu škoda, že řada hrdinů zůstává díky své skromnosti často skryta. A možná by nám pomohlo, kdybychom se je naučili snadno a rychle rozpoznat.

Hrdinové mají dobré úmysly a i když je ani nemusí otevřeně prezentovat, nebude výsledkem jejich chování chaos nebo špionážní systém, nebude jejich snahou kontrola na každém kroku, která neumožňuje lidem chovat se přirozeně, svobodně, podle jejich svobodné vůle. Naopak, jen pouhá přítomnost hrdinů pomáhá společnosti v tom, že její jednotlivci mají spontánní chuť přiložit ruku k dílu, svobodnou touhu být slušní, chovat se čestněji, etičtěji, bez nucení, a to ve výsledku poskytuje společnosti větší sílu a integritu.

Shrnuto, sečteno, nejlepší by bylo, kdyby byli hrdinové všude, třeba na zavolání, aby jejich činy plnili každé noviny a zprávy, a byl jich všude takový dostatek, že by si ti špatní ani nedovolili vytáhnout paty z domu, protože by to pro ně znamenalo rychlý a jasný konec.

Jak toho ovšem docílit? A je to vůbec možné?

Myslím si, že na to existuje velmi jednoduchý recept. Je jen důležité uvědomit si dvě podstatné věci.

1 . Hrdina obvykle neví, že se stane hrdinou, než se jím opravdu stane.

2. Skutečná supersíla nespočívá v tom, jestli umí metat blesky, zvednout horu, nebo létat raketovou rychlostí. To není ta skutečná supersíla. Ta skutečná supersíla spočívá jen a pouze v ochotě a snaze konat dobro bez ohledu na překážky, které hrdina musí překonat, aby toho dosáhl. Je jedno, jaké je to zlo a jaká je jeho velikost, důležité je nepřestat konat dobro, dokud zlo není poraženo.

Myslím si, že každý z nás má v sobě sílu konat dobro. Jenomže málo kdo ví, že tohle je ta opravdová supersíla. A míra, do které je člověk schopen tuto sílu – ochotu konat dobro –  používat a prosazovat, je přímo úměrná tomu, jak velkým hrdinou se stane, jaké se o něm budou vyprávět legendy a jak dlouho budou přetrvávat ve společnosti. Skutečně. Většina hrdinů, netušila, že se hrdiny stanou. To přinesl až čas a legendy, které vznikly v okamžiku, kdy si jich někdo všiml. Na počátku byla jen síla konat dobro, tato supersíla.

Proto je potřeba zdůraznit, že být hrdinou znamená mít dobré úmysly a nebát se je prosazovat. Bez ohledu na překážky, bez ohledu na to, zda to přináší nebo nepřináší obdiv nebo peníze a slávu. Ostatně, jak už jsem řekl, hrdinové často bývají skromní, takže klidně si můžete být superhrdinou, o kterém to nikdo nebude ani tušit. Stačí jen, když každého padoucha včas klepnete přes prsty, kdykoliv se o něco špatného pokusí. Stačí jen, když se budete snažit být hrdinové i přestože třeba pochybujete, že se jimi někdy můžete stát. Buďte hrdinové, ať neskromní či skromní, protože dnešní doba hrdiny opravdu potřebuje.