Znáte tu situaci, když hledáte něco, co máte prakticky před očima? Řada lidí, si například vzpomene, jak hledali brýle, které celou dobu měli na hlavě a určitě vás napadne mnoho dalších, často úsměvných zážitků.
Když se zaměříme na úspěch, je právě téma „reality“ často přehlížené. Úspěch je často spojován s dobrou komunikací, motivací, studiem, vytrvalostí, nebo i s organizací a vedením, ale realita je vnímána jako naprostá samozřejmost, kterou není potřeba se zabývat.
Každý o ní ví, každý ji bere jako něco, co tady prostě je. Věc, s kterou jsme se všichni buď smířili, nebo proti ní protestujeme.
Přitom naučit se s realitou pracovat, je základní podstatou toho, jak můžeme dosáhnout nějaké změny.
Je mnoho realitních makléřů, kteří se snaží prodávat nemovitosti a přitom ani netuší, co to vlastně znamená být „REALITNÍ MAKLÉŘ“. Pokud chcete být opravdovým realitním makléřem, nestačí jen nabrat nějaký byt a snažit se ho někomu prodat. Nestačí se jen naučit jak telefonovat, jak hledat v databázi, vést obchodní jednání a říkat si realitní makléř jen proto, že to, co zrovna prodáváte, jsou nemovitosti. Možná se z Vás stane dobrý obchodník, ale to z vás ještě nedělá realitního makléře.
Hlavní úlohou hrdinů bylo, je a bude bránit zlu. Dokud existují lidé, kteří mají špatné úmysly, musí existovat hrdinové, kteří jim zabrání je uskutečňovat a prosadit. Lidé je obvykle milují, panují o nich legendy, sláva některých přetrvává staletí a je zajímavé, že u některých přetrvává až dodnes, i přestože žili v dávných časech. Nebo možná právě proto?
Jako správného obchodníka, mě vždy zajímala komunikace. V poslední době jsem se jejím studiem zabýval velmi intenzivně. A přestože vím, že o komunikaci bylo napsáno mnoho, rozhodl jsem se s Vámi podělit o pár svých postřehů, které Vám, jak doufám, podobně jako mě, pomohou zlepšit život.
Nedávno jsem slyšel vtip o tom, jak se učitel snaží přesvědčit žáky, že ve skutečnosti žádný bůh neexistuje. Nakonec, protože bůh by přeci měl žít v nebi na obláčku, řekne: „Děti, zvedněte ruku k obloze, ukažte prostředníček a uvidíte, že se vám nic nestane.“
Všechny děti to bez váhání udělají, jen Pepíček sedí a nedělá nic. Učitel si toho všimne a ptá se ho: „Pepíčku, proč se nepřidáš?“
